//<![CDATA[ element("way").appendChild(element("toway")); //]]>
Alíkoviny
Trochu jiné prázdniny
//<![CDATA[ Misc.createSwitch("zoom", [["azoom-1", "zoom1"], ["azoom-2", "zoom2"], ["azoom-3", "zoom3"]], [Storage.data, "zoom"]); //]]>
5. září 2008 20:42
Byly jsme se setrou na táboře, u babičky, s rodičema na Slovensku a na chalupě, ale ostatní volné týdny byly trochu jiné. Mamka totiž pracuje jako osobní asistentka a domů si nosila svoji práci - dvanáctiletého Adama, co má DMO (dětskou mozkovou obrnu).
![]() Péče o handicapované není žádná legrace |
Ráno jsem vyvenčila pejska a sedla k počítači. Zanedlouho už dorazila mamča s Aďou. Aďa má ten handicap velký - nechodí a mentálně (rozumově) je na úrovni jednoletého dítěte. Proto jsem mamce pomáhala rozložit gauč, kde potom Adámek celé dopoledne ležel.
Starat se o něj, to není jen tak. Mamka musela Adama zapolohovat a dát mu na nohy ortézy, aby je nekrčil. Ohřála mu v mikrovlnce nutridrink a já jsem pustila hudbu. Teď byl chvíli klid. Když vypil nutridrink, dostal čaj. Potom ho mamka přepolohovala na bok a dala mu miminčí hračky a vršky z PET láhví. To se Aďovi líbilo. Dělal u toho různé zvuky - někdy říkal "mamamamamama." To je jediné, co umí, a nikdo neví, jestli tím myslí svojí mámu, nebo prostě jen tak mluví.
"Adámku, půjde se cvičit!" řekla mu mamka, čímž ho trochu naštvala. Cvičení, to on nerad. "Uáááááááá!" ozývalo se pokojem. Jenže mamku hned tak neodradí. Neodradí ji, ani když začne schválně natahovat, aby si člověk řekl: "Chudák Adámek, je mu špatně," a nechal ho.
Po cvičení ležel Aďa na druhém boku. Samozřejmě i s hračkami. Mamka nám mezitím uvařila oběd. Když hodiny ukazují půl dvanácté, ohřeje Aďovi polívku a já jdu raději ven. Aďa totiž bude jíst a to je hnus, to co u toho dělá. Řve, chrčí, natahuje... mně se z toho dělá špatně. Po jídle jde na záda a dostane čaj. Můžeme obědvat my. V jednu hodinu se mamka převleče, obleče i Adámka a jdou spolu domů. Totiž, mamka jde a Adam se veze v kočárku. Tak ahoj, Aďo, přijď zase!
Můj názor na Aďu? Je fajn. Nejdřív jsem si říkala, že prostě jen bude ležet tady. Ale za to léto jsem zjistila, že i handicapovaní jsou něčím bezva. Na to byste přišli taky, kdybyste někoho takového dobře znali.
Starat se o něj, to není jen tak. Mamka musela Adama zapolohovat a dát mu na nohy ortézy, aby je nekrčil. Ohřála mu v mikrovlnce nutridrink a já jsem pustila hudbu. Teď byl chvíli klid. Když vypil nutridrink, dostal čaj. Potom ho mamka přepolohovala na bok a dala mu miminčí hračky a vršky z PET láhví. To se Aďovi líbilo. Dělal u toho různé zvuky - někdy říkal "mamamamamama." To je jediné, co umí, a nikdo neví, jestli tím myslí svojí mámu, nebo prostě jen tak mluví.
"Adámku, půjde se cvičit!" řekla mu mamka, čímž ho trochu naštvala. Cvičení, to on nerad. "Uáááááááá!" ozývalo se pokojem. Jenže mamku hned tak neodradí. Neodradí ji, ani když začne schválně natahovat, aby si člověk řekl: "Chudák Adámek, je mu špatně," a nechal ho.
Po cvičení ležel Aďa na druhém boku. Samozřejmě i s hračkami. Mamka nám mezitím uvařila oběd. Když hodiny ukazují půl dvanácté, ohřeje Aďovi polívku a já jdu raději ven. Aďa totiž bude jíst a to je hnus, to co u toho dělá. Řve, chrčí, natahuje... mně se z toho dělá špatně. Po jídle jde na záda a dostane čaj. Můžeme obědvat my. V jednu hodinu se mamka převleče, obleče i Adámka a jdou spolu domů. Totiž, mamka jde a Adam se veze v kočárku. Tak ahoj, Aďo, přijď zase!
Můj názor na Aďu? Je fajn. Nejdřív jsem si říkala, že prostě jen bude ležet tady. Ale za to léto jsem zjistila, že i handicapovaní jsou něčím bezva. Na to byste přišli taky, kdybyste někoho takového dobře znali.

ahoj u mě je 1.diskuze....byla bych ráda kdyby sis jí přečtl(a) a napsala svůj názor...dík